Pohádka o dětských punčochách
Byly jednou jedny dětské punčochy, které nebyly jen takové obyčejné.
Jedna se volala Jaja a druhá Pipi. Byly sice stejné, ale každá byla v něčem jiná. Jedna chtěla jít doprava a druhá doleva. Jedna chtěla skákat a druhá na to neměla náladu. Zdálo se, jako by je při výrobě spojili omylem.
Vždyť takové punčochy by všude měly chodit a dělat věci společně. A tak se stalo, že tyto dětské punčochy koupila maminka své dcerce. Katka měla pět let a chodila do školky. Byla to milá holčička a ráda se hrála.
Když přišel podzim, přišel i čas obléct si punčochy. Jaja a Pipi se velmi těšily.
„Juchúúú půjdou poprvé do školky!"
Ale protože se neuměly dohodnout, která půjde první a která druhá, začaly se hádat.
To byl den, řeknu vám! Jaja a Pipi tak řádili, že když bylo třeba jít obědvat, oni chtěly běhat a každá jiným směrem.
Chudák Katka, zdálo se, že je ten den jakási nesvá. Neseděla u stolu, ale rozjela se za hračkami. Když šli na vycházku, neuměla se obout, neboť Jaja a Pipi se hádaly o boty.
Zdálo se že Katka „nemá svůj den“. Tak se zvykne mluvit, když jsme někdy podráždění, když se chováme jinak jak běžně nebo když se nám nedaří.
Nikdo však nevěděl, že to jen řádí ty dětské punčochy Jaja a Pipi. I na cestě domů ze školky neposeděly a Katka kopala nožičkami do sedáku v autě. Punčochy odmítli jít domů, chtěly ještě pobíhat. Jedna chtěla skočit do kupy listí a druhá za míčem. (Je ti to trošku povědomé?)
I Katčina mamka už byla zoufalá. Nechala ji ještě chvíli pobíhat po zahradě. Vše se změnilo, když se Katka doma převlékla a punčochy si svlékla. Byla klidná a unavená z tolika celodenního pobíhání.
Ale punčochy nepřestaly. Začaly se v koši na špinavé prádlo hádat, která z nich je lepší.
Jaja tvrdila, že ona běží rychleji a Pipi zase, že ona ví výše vyskočit.
Jaja říkala, že jak punčochy by se měli volat po ní a Pipi tvrdila, že by se měli volat po ní
Tak moc se pohádali, že si už nechtěli s sebou ani povídat. Odvrátili se od sebe a každá dívala svou stranou.
Přišel den, kdy jsi je malá Katka oblékla znovu. Ale dnes to bylo jiné. Tím, že se punčochy nemluvily, tak si ani nedělaly vztek.
Prostě jen byly.
Katka byla taková stejná holčička jak jindy. Jen punčochy se o sebe sem tam otřeli. Šuchly do sebe, jak Katka chodila. Polechtaly se nožičkami a ve školce si spolu i zatancovali. A najednou byly schopné i spolupracovat.
Večer v koši na prádlo říká Jaja:
„Poslouchej, to byl dnes super den, že?“
Pipi se zamyslela a řekla:
„Máš pravdu, velmi se mi líbilo, jak jsme spolu tancovaly.“
„I mně se to líbilo. A líbilo se mi i to, jak jsi mě lechtala nožičkami, “dodala Jaja.
Jaja a Pipi si začaly spolu povídat a smát se. Najednou z nich byly nejlepší kamarádky. Uznaly, že pokud dělají věci společně, tak je to lepší. Tím, že jsou spojené, jsou jak sestry a někdy musí ustoupit jedna a jindy druhá. Ale to neznamená, že je to špatné. Takto si užijí více zábavy.
Unavené si lehly vedle sebe a objali se. V tom Jaja zahlásila „A co kdybychom se volali JaPi?“
Pipi zkřikla „To je fantastický nápad!“ a objala svou sestřičku ještě více. Celkem se těšili na nové dobrodružství.
A takhle vznikly naše punčochy JAPI :)
Možná ani vás někdy punčochy neposlouchají a když máte sedět tak běhají a skáčou. Když mamka něco po vás chce, oni chtějí něco úplně jiné a vy nemáte „svůj den “. To nevadí, dospělí někdy nemají svůj den. Ale zítra může být lepší. Naše dětské punčochy JaPi od té doby skutečně poslouchají a vy si můžete vybrat z krásných barev.
